El beljin

Baletka točí se v jiskřivém zraku
kolečko zapadá neslyšně pomáhá
lehounký vítr nad mrakem prachu
svázat nitkou strachu
sny nesněné vábí tiše svolává

Protkané sítě z hedvábí na ústa
dolehnou šimrají kůži pírka bílá
prosvětlí štětcem místa pustá
přikrytá víčka písní me gusta
letmý dotyk kůže v mžiku hrdlo svírá

Do dlaní hřejivých vichřice ničivá
ulehá jemně motýlek ve mě
Do barevných luk skřivánek zavítá

Proplula barka kapkou slzy
zafoukal do plachet zlatavý dech
napnul plátna vyplaví brzy
šťavnatých hroznů trsy
rozkvetlých růží květ

Melodie zkřehlým tělem prostupuje skrze
šepot ustává v pelesti kořeny nechává
uprostřed neprostupné tvrze
ztracena v mámivé mlze
do hlubin tvých se propadá