Oáza

Ležíme spolu na Freudově pohovce
Uprostřed louky plné vonících květů
V tom řekneš tu přenádhernou větu
Zatímco Ti svoje srdce z lásky pletu
Spatřím ten záblesk na Tvé rohovce

Miluju Tvé zorničky Jak se rozšiřují
Miluju Tvé srdce Jak silně bije
Poodhalím nevinně kousek svojí šíje
Ten pohled jenom tak někdo nezažije
Tvoje oči plné lásky moje tělo oživují

Padneš na kolena Tiše mi zpíváš
Toužebně se na mě přitom díváš
Jsem Tvá princezna Ty jsi můj král
Jsi první kdo mi na duši krásně hrál

Ukradls mi moje poetické srdce
A zavedl ho do překrásného ráje
Kde všechno inspirací jenom hraje
Potom políbils mě a chytil za ruce

Jako střelec umíš mířit přímo do středu terče
Ve Tvém náručí skládám přenádherné verše
Ve Tvém náručí kreslím přenádherné obrazy
Jak životodárná voda zavlažuju pouštní oázy
Vím že chci cítit Tvou přítomnost znovu a ještě

Ležíme spolu na Freudově pohovce
Uprostřed louky plné vonících květů
V tom řekneš tu přenádhernou větu
Zatímco Ti dvoje srdce z lásky pletu
Spatřím ten záblesk na Tvé rohovce