Trafostanice

Má umělecká duše
nezná hranice
Rozbourám tvou mysl
Kdo ví co má smysl
Jsem vysoké napětí
a ty má trafostanice

Pohlédla jsem do tvých očí 
Propadla se do nejhlubšího příkopu
do místa bez začátku a konce
Rozbušilo se mi tiché srdce
a tryskat začalo krev do těla
Na lodičkách po rozpáleném téru
a na své tělo z pramene si liju vodu
Pohádka začíná a rozezní se zvonce

Jen jeden pohled
a poznáš nové vnímání
Jen jeden polibek
a poznáš hudbu sfér
Podej mi ruku
a už nikdy nebudeš chtít 
opustit ten sen

Běžím po písečné poušti
a ty poléváš mě barvami
a já ukazuju Slunci umělecké květy
Jsi jako naděje co mě nikdy neopouští
Jsme král a královna co brázdí herní světy

Na nahé tělo nalepíš papírky se vzkazy
Ozdobíš mé vlasy prýmkami a stuhami
Škrtneš sirkou abych se rozzářila na věky
a nechala po sobě stékat kreativní deště
Po nocích psala básně a kreslila obrazy
Rozevřela poklad schovaný mezi duhami
Proměnila se ti znovu a znovu zašeptala 
Ještě

Má umělecká duše
nezná hranice
Rozbourám tvou mysl
Kdo ví co má smysl
Jsem vysoké napětí
a ty má trafostanice