Plod lásky

Jako dívka měla jsem spoustu snů a přání
Jako umělecká duše tvořila jsem do svítání
Ve zmatku dospívání hledala jsem sama sebe
Pílí a talentem chtěla jsem dobýt poetické nebe
Poznat pravou lásku a spolu s ní pak u oltáře stát
A o krásách přírody a lidského života kreslit a psát

Jednoho dne vyrostla ta dívka v dospělou ženu
Co poznala své kreativní nitro a zná svou cenu
Co dělá to co ji doopravdy baví a dodává jí sílu
Co začala se zas věnovat svému životnímu dílu
Co potkala muže svých snů co život sdílí s ním
Co bude následovat další dny jen samo nebe ví

Každý měsíc jsem připravená dát ti vzácný dar
Nebo krev odplaví život co mohl být někomu dán
Můj měsíční cyklus není pohanou je to samý zázrak
Jako ta chvíle kdy upíráš na mě s láskou svůj zrak
Jako ta chvíle kdy pomalu padá můj šat na zem
Jako ta chvíle kdy dvě se spojí v jedno rázem

Jednou tě budu slunce moje nosit v těle celé měsíce
Navždy propojeni budu tě mít ráda na světě nejvíce
Dám ti život dám ti čas a věčnou mateřskou lásku
Potom tě vypustím na louku plnou květů a bělásků
Snad to využiješ abys dobře žil a radoval se ze života
Aby srdce tvé tepalo a tělem kolovala krása a dobrota

Dnem i nocí budu potom prosit nebe
Aby správnou cestou vedlo tebe
Aby chránilo každý tvůj krok
Po celý den po celý rok

A jednou
Až budeš na rozcestí
Řeknu ti jedno tajemství
To nejkrásnější na světě je láska
To nejcennější na světě je duše a čas
A všechen ten život co kvete kolem nás